Tohle hlavní město mě naprosto okouzlilo, uchvátilo, dostalo... Je nádherné, čisté a pozitivní. Asi i tedy hodně záleží, jaké zrovna chytnete počasí a s jakou společností Helsinky objevujete, ale protože já jsem obojí měla báječné (díky Eli a Vendo), naprosto jsem se do nich zamilovala. Ale hezky popořádku...
Pokud do Helsinek cestujete letadlem, přiletíte na letiště Vantaa na severu města. Já přiletěla o půl jedné z Mnichova a na místě na mě čekaly holky. Společně ještě s Dominikem s Wendy, kteří pokračovali vlakem do Rovaniemi, jsme se pak vydali do města.
Pro klienty společnosti Finnair jezdí přímý autobus do centra, my ostatní jsme využili pravidelnou linku číslo 615. Ve špičce jezdí co 10 minut, pak přibližně po půl hodině. Za 4.50 € jsme se svezli od Terminálu 1 (ale staví samozřejmě i u Terminálu 2) až na Rautatiesema - Järnvägsstation, neboli na Hlavní vlakové nádraží. Celý oficiální název je tedy Helsingin rautatieasema - Helsingfors järnvägsstation , protože ve Finsku jsou úředními jazyky jak Finština, tak i Švédština. Všechny názvy jsou proto psané ve dvou naprosto hatmatilkových jazycích... :-)
Na nádraží je možnost uschovat si batohy do placené skříňky. Do jednoho boxu se vejdou i dvě plně naložené krosny a za 24 hodin se zaplatí 4 €, což je docela v pohodě. Nevýhoda je, že už se do ní nedostanete a následně ji neuzavřete bez opětovného zaplacení. Proto je lepší vzít si na procházku městem spíš víc věcí, než se pak vracet pro mikinu.
Temppeliaukio, finsky Temppeliaukion kirkko, je neobvyklý, moderní skalní kostel, vytesaný ve skále v helsinské čtvrti Töölö ve Finsku.
Stavba kostela, který projektovali architekti Timo Suomalainen a Tuomo Suomalainen, byla dokončena v roce 1969. Vlastní chrámová místnost je vytesána v žulové skále, která byla pomocí náloží roztříštěna a vyhloubena. Stěny, vysoké 5 až 8 metrů, tvoří jen nahrubo opracovaná žula. Prostor je uzavřen kopulovitou měděnou střechou s 180 okny, které do kostela vpouštějí denní světlo (celková výška je 13 metrů).
Mimo evangelických bohoslužeb se zde konají koncerty (místnost má vynikající akustiku).
Kostel, který je považován za jedinečný příklad architektonického expresionismu šedesátých let 20. století, je cílem mnoha turistů (kolem půl milionu návštěvníků ročně).
(Zdroj: Wikipedie)
Pokud do Helsinek cestujete letadlem, přiletíte na letiště Vantaa na severu města. Já přiletěla o půl jedné z Mnichova a na místě na mě čekaly holky. Společně ještě s Dominikem s Wendy, kteří pokračovali vlakem do Rovaniemi, jsme se pak vydali do města.
Pro klienty společnosti Finnair jezdí přímý autobus do centra, my ostatní jsme využili pravidelnou linku číslo 615. Ve špičce jezdí co 10 minut, pak přibližně po půl hodině. Za 4.50 € jsme se svezli od Terminálu 1 (ale staví samozřejmě i u Terminálu 2) až na Rautatiesema - Järnvägsstation, neboli na Hlavní vlakové nádraží. Celý oficiální název je tedy Helsingin rautatieasema - Helsingfors järnvägsstation , protože ve Finsku jsou úředními jazyky jak Finština, tak i Švédština. Všechny názvy jsou proto psané ve dvou naprosto hatmatilkových jazycích... :-)
 |
| Budova hlavního vlakového nádraží s věží, která je viditelná z širokého okolí. |
 |
| Helsingin rautatieasema - Helsingfors järnvägsstation |
Po odložení batohů jsme se s Eliškou a Vendou vypravily směr památky. Večer před odletem jsem si narychlo do nově pořízené mapy zakreslila místa, na která se chci podívat, a tak jsme měli alespoň odrazový můstek. Průvodce po Helsinkách se mi totiž koupit nepodařilo - v češtině neexistuje a v angličtině ho v brněnské specializované prodejně prostě neměli. Musela tedy stačit mapa.
 |
| Vltava a Zimní terasa Hašek |
Hned po výlezu z nádraží nás zarazila první budova - Vltava. A v ní (jak taky jinak) česká hospoda. Docela jsme se nasmály, že i nějakých 1300 kilometrů od domova natrefíme na Krušovice, Haška a panorama Prahy. To jsme ale ještě nevěděly, že českých hospod mají v Helsinkách docela dost a česká piva jim taky nejsou cizí...
Chvilku nám trvalo, než jsme se zorientovaly, ale pak už jsme naprosto neomylně zamířily kolem muzea desingnu k budově Parlamentu a dál ke kostelu vytesaném ve skále, neboli k Temppeliaukion kirkko. Před ním jsme se čirou náhodou potkali s klukama od nás z kontingentu, a tak jsme dovnitř šli společně. Pak už jsme opět pokračovaly v naší hvězdné sestavě - já, Eliška a Venda.
 |
| Parlament |
Temppeliaukio, finsky Temppeliaukion kirkko, je neobvyklý, moderní skalní kostel, vytesaný ve skále v helsinské čtvrti Töölö ve Finsku.
Stavba kostela, který projektovali architekti Timo Suomalainen a Tuomo Suomalainen, byla dokončena v roce 1969. Vlastní chrámová místnost je vytesána v žulové skále, která byla pomocí náloží roztříštěna a vyhloubena. Stěny, vysoké 5 až 8 metrů, tvoří jen nahrubo opracovaná žula. Prostor je uzavřen kopulovitou měděnou střechou s 180 okny, které do kostela vpouštějí denní světlo (celková výška je 13 metrů).
Mimo evangelických bohoslužeb se zde konají koncerty (místnost má vynikající akustiku).
Kostel, který je považován za jedinečný příklad architektonického expresionismu šedesátých let 20. století, je cílem mnoha turistů (kolem půl milionu návštěvníků ročně).
(Zdroj: Wikipedie)
 |
| Vchod do Temppeliaukion Church |
 |
| Uvnitř kostela |
Kostel měl zvláštní kouzlo. Jen jsme tam tak seděli, tiše rozjímali a nasávali atmosféru. Dovnitř prosvítaly sluneční paprsky, po stěnách sem tam stékaly pramínky vody. Na jedné straně velké varhany, pak oltář a zapálené svíčky. A do toho všude žula. No prostě pokud budete mít cestu do Helsinek, Temppeliaukion určitě stojí za vidění.
Naší další zastávkou byl Sibelius Monument, který je věnovaný finskému skladateli Jeanu Sibeliovi (1865–1957). Stojí v Sibeliově parku také ve čtvrti Töölö a navrhla ho finská sochařka Eila Hiltunen. Ocelový památník byl odhalen roku 1967 a je tvořen navzájem spojenými ocelovými píšťalami, které mají tvar vlny - autorka se snažila o zachycení podstaty Sibeliovy hudby.
Ráda bych podotkla, že na každém rohu v Helsinkách stojí park. Nebo alespoň strom či keř. Všude je spousta zeleně, což městu dodává velmi přívětivý nádech. No a hlavně v těch parcích to žije - lidé je aktivně využívají k odpočinku, k procházkám, ke cvičení, i jen k poklásobení s přáteli. Je to podobné jako brněnské Lužánky, jen s tím rozdílem, že v Helsinkách takto žije snad každý park. A hlavně všechny jsou uklizené a čisté a nikde se neválí odpadky.
A tak když jsme se vracely směrem k vlakovému nádraží a od něj měly namířeno k snad nejznámější finské stavbě - k Helsinki Cathedral, narazily jsme v jednom z parků na cvičící skupinku užívající si aerobic. Co na tom, že vitální osmdesátník strčil do kapsy kdejakou dvacítku a těhulka v minimálně sedmém měsíci to taky natřela skoro všem v okolí, tam to prostě žilo. A přidávali se i kolemjdoucí. Prostě jen tak, pro radost. A cvičili i přihlížející, hudba hrála, všude stála nezamčená kola (protože tam se nekrade a žijí tam poctiví lidé) a já se do Helsinek zamilovala zase o trochu víc.
O helsinské katedrále, tržišti, dalších parcích, Uspenski cathedral, pevnosti Suomenlinna a nejúžasnější kavárně v Helsinkách "U Paňmámy" zase v dalším příspěvku.
Lucie
Žádné komentáře:
Okomentovat